Interaktivní průvodce historií
Po stopách koní
Interaktivní webová mapa a průvodce po historických místech, která spojuje jeden motiv - koně.
Objevuj sochy, památníky, jízdárny, závodiště i zapomenutá místa, kde kůň sehrál důležitou roli v dějinách i kultuře.
Ve spolupráci s
Českou zemědělskou univerzitou v Praze
Mapa památek
Prozkoumejte interaktivní mapu míst spojených s koňmi v Praze.
Načítání mapy...
Naše tipy k objevování
Navštivte nejzajímavější památky spojené s koňmi v Praze a okolí.
Jan Žižka z Trocnova u Národního památníku na Vítkově
Jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova je dominantou Prahy a s výškou 9 metrů, délkou 9,6 metrů a šířkou 5 metrů patří k největším jezdeckým sochám světa. Její poloha na vrchu Vítkově je historicky spjata s místem slavné vítězné bitvy malého husitského vojska s přesilou křižáků 14. července 1420. Autorem sochy je profesor pražské Akademie výtvarných umění Bohumil Kafka (1878-1942). Předlohou koně se mu stal norický hřebec THESEUS. Ten byl odchován v zemském hřebčinci v Tlumačově, jak dokládá jeho plemenná karta. Bohumil Kafka pracoval na soše od roku 1931. Sochu dokončil v průběhu II. světové války v roce 1941 a záhy zemřel (Kavkův návrh sochy Jana Žižky). Po válce byly práce na dostavbě památníku postupně obnoveny a socha byla odhalena ve výroční den bitvy na Vítkově 14. července 1951.
Sousoší trig na Národním divadle
Mohutné římsy nad balustrádou historické budovy Národního divadla v Praze zdobí již přes 100 let pozoruhodná sousoší koní. Jedná se o antická trojspřeží - trigy, ve kterých byli koně zapřaháni vedle sebe. Dvě trigy na Národním divadle řídí okřídlené bohyně Viktorie. Základní autorskou ideu vdechl trigám v 80. letech 19. století Bohuslav Schnirch. Jeho návrhy byly ale zničeny při požáru Národního divadla a při jeho rekonstrukci přestal být o trigy zájem. Diskuze o trigách trvaly až do roku 1888, kdy původní myšlenka přeci jen zvítězila. Bohuslav Schnirch byl vyzván k obnovení prací. Práce však již nebyla dokončena, protože Schnirch v roce 1901 zemřel. Jeho dílo tak převzali v letech 1909 – 1911 sochaři Emanuel Hallman, František Rous a především Schnirchův žák Ladislav Šaloun. Jejich pojetí je proto významně ovlivněno secesí. V roce 1911, deset let po Schnirchově smrti, se tak Národní divadlo trig přeci jen dočkalo.
