Sv. Jiří na Pražském hradě

Postava sv. Jiří má základ v mučedníkovi jménem Jiří, který byl ve 4. století našeho letopočtu členem stráže císaře Diokleciána. Narodil se ale v křesťanské rodině, a proto se vzepřel Diokleciánovým ediktům z roku 303 nařizující pronásledování křesťanů. Za tuto zradu byl mučen a posléze popraven.

Sv. Jiří je významným světcem, který je uctíván v řadě států. Je patronem mnoha měst i států. Jeho jméno (Georgius), je základem pojmenování např. Gruzie. Legenda o sv. Jiřím však nemá žádné písemné potvrzení a proto s tímto patronem bojovala i církev, která jej v roce 1969 z katolického kalendáře vyřadila. Pro značnou oblibu byl ovšem sv. Jiří v roce 1975 do kalendáře vrácen (2. dubna).

Legenda o sv. Jiří se do centrální Evropy dostala po prvních křižáckých výpravách prostřednictvím Zlaté legendy. Romanticky příběh vypráví o drakovi, který obsadil pramen pitné vody. Obyvatelé, aby ho z pramene alespoň na chvíli odlákali, mu museli každý den předložit lidskou oběť. Konečně padl los i na královu dceru, ale když měla být právě ona obětována, objevil se rytíř Jiří a draka zabil. Příběh má předkřesťanský vzor a mohl by být vystopován až v indoevropských náboženstvích. Jako takový je tradován v pohádkách řady evropských zemí.

Socha sv. Jiří na 3. pražském nádvoří dokládá oblibu tohoto světce a vznikla v období, kdy se centrální Evropou začal šířit svatojiřský kult. Především nás socha ovšem ohromuje ušlechtilým koněm orientálního původu. Na území tehdejšího českého království musel být takový kůň symbolem moci a bohatství. Na soše lze také doložit úroveň jezdectví 14. století. Pevný sed spočíval na dlouhých třmenech, do kterých se jezdec opírá špičkou nohy. Sed je zpevněn opěrami sedla na přední i zadní rozsoše. Pevný sed byl důležitý nejen v boji, ale umožňovala i relativní pohodlí při mnohahodinovém cestování.